Každý prut pro naše uhly pečlivě vybíráme z vrb podél českých řek a potoků. To, co z nich činí výjimečný nástroj, je proces vysoké karbonizace, kterého lze dosáhnout pouze trpělivým, mnohahodinovým pálením. Zatímco průmyslové uhly vznikají narychlo a ve velkém, ty naše procházejí pomalou proměnou, kdy dřevo vrb postupně odevzdává svou duši ohni. 

Proutky vkládáme do speciálních nádob, které před pálením neprodyšně izolujeme od okolního světa, protože tento krok je pro výslednou kvalitu uhlů naprosto kritický. Bez hermetického uzavření by totiž i malý závan kyslíku proměnil vzácné proutí v obyčejný popel, zatímco v izolovaném prostředí dochází k takzvané suché destilaci. Během ní žár zvenčí dřevo pomalu "upeče" a přemění ho na čistý uhlík, aniž by se v nádobě objevil plamen. Pouze v tomto izolovaném tichu tak uhel zůstane pevný a celistvý, díky čemuž získá svou charakteristickou, hluboce sametovou černou barvu. 

Výsledkem tradičního postupu je uhel, který neškrábe, neobsahuje tvrdá místa a na papíře se chová s lehkostí "drahocenného prachu". Díky vysokému stupni karbonizace se uhel neuvěřitelně snadno roztírá, což umožňuje vytvářet ty nejjemnější kouřové přechody (sfumato). Uhly doporučujeme skladovat v suchém prostředí a hotovou kresbu zafixovat vhodným fixativem, aby byla zachována stálost sametového povrchu. 

Kvalitní vrbový uhel poznáte i poslechem. Pokud proutek jemně upustíte na tvrdou podložku nebo jím poklepete, musí jasně a čistě "zazvonit". Tento zvuk je důkazem dokonalé vnitřní struktury bez trhlin a známkou toho, že proces karbonizace proběhl rovnoměrně až do samotného jádra dřeva.

Uhly jsou živým materiálem, který citlivě reaguje na své okolí. Doporučujeme je uchovávat v původním obalu nebo v nádobě, která je chrání před náhlými změnami vlhkosti. Pokud uhel navlhne, může na papíře "tuhnout" nebo ztrácet svou sametovou měkkost. V takovém případě stačí uhel krátce prohřát u zdroje suchého tepla, čímž se zbaví zbytkové vlhkosti a vrátí se mu jeho původní kresebné vlastnosti.